Co znamená, když se transformuje ústav?

 

Když se transformuje ústav, tak to znamená:

Lidé s mentálním postižením se odstěhují z ústavu. Bydlí pak podobně jako ostatní lidé (v bytech nebo domech v obci) a snaží se žít jako ostatní.

I po přestěhování potřebují pomoc – někdo víc, někdo méně. Pro ty samostatnější je určená pobytová sociální služba chráněné bydlení. Pro ty, kteří potřebují hodně pomoci i v základních věcech a průběžnou zdravotní péči je určená pobytová sociální služba domov pro osoby se zdravotním postižením. Nejsamostatnější lidé z ústavu by mohli bydlet mimo pobytovou službu, ale na to chybí levné bydlení a terénní sociální služby, které by jim pomáhaly.

Proč se má ústav transformovat?

Závazek deinstitucionalizace

·         Transformace sociálních služeb je cesta k jejich deinstitucionalizaci (odústavnění).

·         Odústavnění je nutné pro dodržování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ČR přijala – je závazná již od roku 2009. Odústavnění je také nutné pro dodržování Zákona o sociálních službách (naplňování standardů kvality sociálních služeb, dosažení cíle soběstačnosti a sociálního začleňování).

·         Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě deklaruje záměr a poskytuje podporu v odústavnění. Odústavnění probíhá v celé ČR – existuje již dostatek důkazů o tom, že transformace ústavů je funkční a žádoucí cestou. I na Vysočině už máme příklady dobré praxe.

Lidé chtějí sociální služby v běžném prostředí

·         Lidé, kteří se odstěhovali z ústavu, už zpátky nechtějí (až na výjimky). I lidé s mentálním postižením si uvědomují rozdíl v kvalitě života, když mají s čím srovnávat.

·         Lidé s mentálním postižením mohou při běžném způsobu života v obci využívat příležitosti jako všichni ostatní a mohou být i hodně samostatní (což naplňuje požadavky výše zmíněné legislativy). V ústavu to nejde – potvrzují to všechny dostupné poznatky (negativa ústavů obšírně popisují i zprávy ombudsmana z jeho kontrolních návštěv).

·         V obcích po celém Kraji žijí rodiny, které pečují o své blízké osoby s mentálním postižením – tito pečující nechtějí dát své blízké do ústavu, požadují individualizované sociální služby v komunitě (nejlépe přímo v jejich obci nebo v blízkém okolí).

·         Pobytové služby v běžné zástavbě navíc dávají místním lidem práci přímo v jejich obci – jako asistenti mohou pracovat i lidé s nižším vzděláním, jako vedoucí a sociální pracovníci najdou uplatnění i vysokoškoláci.

Děláme to i pro sebe

·         Postižení si nevybírá – každý z nás může někdy potřebovat pomoc, každý můžeme mít někoho blízkého, pro koho bychom si přáli dobrou službu v prostředí, které bude respektovat individualitu člověka. Ústav nám to nezajistí – ústav je místo k přežívání, ale ne pro život.

·         Zkušenost roku 2020 upozornila, že ani s tím přežíváním to není tak jisté – velké ústavy jsou v případě pandemie velmi zranitelné, jsou nebezpečnou pastí pro klienty i personál služby.

 

Doporučení pro Kraj Vysočina ohledně ústavních zařízení na území Vysočiny vypracovalo před několika lety Národní centrum podpory transformace sociálních služeb (je součástí Ministerstva práce a sociálních věcí):

http://www.trass.cz/wp-content/uploads/2016/02/DoporuceniKrajum_KrajVysocina_FINAL.pdf