Jak to bude fungovat po transformaci na domcích?

  • V nově zřizovaných domácnostech bude o uživatele služby postaráno minimálně stejně dobře, jako dosud.
  • V některých domácnostech bude poskytována sociální služba „domov pro osoby se zdravotním postižením“ a v některých sociální služba „chráněné bydlení“. Oba typy služeb mají podobnou náplň – poskytnutí bydlení, stravy a další podpory, kterou člověk s mentálním postižením potřebuje a nemůže si ji zajistit jiným (běžným) způsobem.
  • Domovy pro osoby se zdravotním postižením budou zařízeny jako společné bydlení pro 6 klientů pod jednou střechou.
  • Chráněná bydlení budou zařízena jako dva samostatné byty pod jednou střechou (jeden byt pro 4 klienty, druhý pro 2 klienty).
  • V obou případech bude mít každý klient pokoj pro sebe (pokud si to bude někdo vyloženě přát, může být v pokoji ve dvou). Kuchyně, obývák, atd. budou společné. Počítá se s bezbariérovou úpravou domů, včetně WC a koupelny.
  • Klienti se budou do jednotlivých měst a domků stěhovat na základě jejich přání a v závislosti na míře podpory, kterou potřebují.  S každým klientem o jeho představách mluvili a ještě budou mluvit pracovníci Domova. Víme, s kým kdo chce a nechce bydlet a určitě to zohledníme. Pro partnery je možné sdílení jednoho pokoje (ložnice) v rámci domácnosti.
  • Každý obyvatel společné domácnosti se do péče o sebe a o domácnost zapojí podle svých schopností. Někdo zvládne víc, někdo méně.  Například někdo dokáže uvařit celé jídlo, někdo třeba jen pomůže s uložením nádobí do myčky nebo prostřením stolu, někdo se nebude moci podílet vůbec. Co nezvládnou klienti sami, s tím pomůže personál.
  • Někteří lidé s mentálním postižením neměli během svého života možnost naučit se starat o sebe – vždycky to někdo udělal za ně. Personál bude podporovat klienty v tom, aby se do péče o sebe a domácnost co nejvíc zapojili.  Personál bude klienty učit, jak se co dělá.
  • Každý domek bude mít zahradu – to bude bezpečný prostor, kam budou moci klienti kdykoli vyjít. Samostatné chození po městě může být pro klienty nebezpečné, pokud nemají odpovídající schopnosti a dovednosti.
  • U každého klienta pracovníci posoudí riziko, které by mu hrozilo při samostatném pohybu po městě. Takže nejdřív chodí společně a ověřují si, co klient zvládá (bezpečné přecházení, reakce na jiné lidi ve městě, orientace ve městě,…). Když se zjistí, že by riziko bylo moc velké, pak by měl klient chodit do města jen s asistencí personálu, dokud se nenaučí cestovat sám. Někteří klienti zvládnou třeba jen jednu cestu, která nebude nebezpečná (např. do obchodu, kdy cestou nemusí přecházet silnici). Někteří klienti úplné samostatnosti nedosáhnou – vždycky budou potřebovat pomoc.
  • Jako v běžném rodinném domě, i ve společné domácnosti je pořád dost práce. Klienti se na ní budou podílet podle svých možností. To jim vyplní část dne. Část dne budou moci strávit v ambulantních službách pro lidi s mentálním postižením, které jsou ve městě – půjdou do denního stacionáře nebo sociálně terapeutické dílny, kde jsou připravené aktivity. Je možné, že se některým klientům podaří sehnat si práci pro ně vhodnou na běžném trhu práce – zlepší si tak finanční situaci a budou mít smysluplnou náplň dne. Část dne zabere i nácvik dovedností pro získání větší soběstačnosti v péči o sebe. Volný čas si klienti mohou vyplnit podle svého, personál jim pomůže, pokud to bude nutné.
  • K lékaři budou klienti chodit v místě bydliště (případně do nejbližší nemocnice), jak je to běžné u obyvatel města. S dopravou pomůže personál, jak je to běžné i teď.
  • Výlety a akce budou pro klienty přístupné podobně jako nyní, spíš počítáme se zlepšením možností, jak netrávit čas jen doma.
  • Pro každou lokalitu (město) s výjimkou Havlíčkova Brodu by mělo být vyčleněné jedno služební auto pro zajišťování nezbytných věcí (např. cesta k soudu). V Havlíčkově Brodě je dobrá dostupnost potřebných služeb (včetně nemocnice) a počítá se s bydlením pro lidi, kteří dokážou veřejné služby využívat (byť s podporou personálu) – proto není auto tak nutné. V případě potřeby je možnost zapůjčit si auto z jiného města.